Kritický obraz polské společnosti na základě stavu psychiatrie pro dospívající, ústící do vykupujícího snu o vzájemné toleranci. „Všichni společně chceme dát najevo, že právo na lásku a sebeurčení patří všem a že péče o ty, kteří volají o pomoc a přijetí, je povinností nás všech.“ Sebevražda je nejčastější příčinou úmrtí dětí v Polsku, častější než rakovina nebo dopravní nehoda. Téměř 70% LGBTQ+ polských teenagerů v Polsku uvažuje o sebevraždě. V letech 2020 a 2021 vzbudily v Polsku ohlas reportáže Janusze Schwertnera, které šokovaly veřejnost příběhy o dospívajících pacientech a jejich rodičích, kteří se ocitli v systému dětské psychiatrické péče. Právě tento materiál, doplněný o sběr materiálů samotnými tvůrci, se stal výchozím bodem pro vznik této inscenace.

SPARTAKUS. Láska za časů moru však není jen reflexí stavu jisté společenské minority a jistého medicínského odvětví, ale pokusem podívat se na to, jak o sebe navzájem lidé v dnešním Polsku pečují. Dokazuje to už obsazení – na psychiatrickém oddělení umístěné teenagery hrají nejstarší členové štětínského souboru, aby bylo zřejmé, že křehkost a zranitelnost je věcí nadgenerační. Inscenace se nevyčerpává ani analýzou homofobie a transfobie, které jsou vystaveni protagonisté příběhu, ani zobrazením nefunkčnosti systému psychiatrické péče, podfinancovaného, podzaměstnaného a nedostatečně vybaveného. Kde by se mohlo zdát, že sledujeme „pouze“ současnou polskou variantu Přeletu nad kukaččím hnízdem, jsme ve druhé části inscenace svědky překvapivého zvratu – rozbitý svět jako by se samo divadlo pokusilo dát dohromady…

Inscenace vznikla na základě reportáže Janusze Schwertnera, dokumentárních materiálů a rozhovorů s pacienty, rodiči a lékaři na dětských psychiatrických odděleních v Polsku.

 

„Spartaka nedostanete z hlavy. Je to představení, na které nemůžete přestat myslet a o kterém chcete okamžitě všem vyprávět, přičemž toto vyprávění pokaždé skončí slovy: To musíš vidět!“

(Magda Piekarska, Notatnik Teatralny)

 

„Inscenace Spartaka je v mých očích přelomovým dílem.“

(Zofia Kowalska, Teatr dla wszystkich)

 

„Inscenace, která vás nenechá lhostejnými.“

(Witold Mrozek, Gazeta Wyborcza)

 

Jakub Skrzywanek (*1992) patří k nejvýraznějším osobnostem mladé polské režijní generace. Vystudoval režii v Krakově, trvale spolupracuje s Teatrem Polskim v Poznani a Teatrem Powszechnym ve Varšavě. Ve druhém zmíněném divadle režíroval kupříkladu autorské inscenace Mein Kampf (2019), tematizující fenomén nacistického manifestu, nebo Nemorální příběhy (2021), opírající se mimo jiné o soudní proces s předním polským režisérem Romanem Polanskim, odsouzeným za znásilnění. Skrzywanek se soustavně věnuje kontroverzním společenským tématům, často také režíruje v zahraničí. V uzbekistánském Taškentu realizoval představení Underground Girls (2021) o postavení afghánských žen v talibánském režimu a emancipaci žen v islámském prostředí. Od roku 2022 je Jakub Skrzywanek uměleckým šéfem Teatru Współczesnego ve Štětíně. Na loňském ročníku festivalu Interpretace v Katowicích, věnovanému tvorbě mladých režisérů, získal právě za Smrt Jana Pavla II. jednohlasně hlavní cenu. V lednu 2023 navíc obdržel prestižní polské ocenění Paszport Polityki.

Na festivalu DSB představíme dvě režie Jakuba Skrzywanka – SPARTAKUS. Láska za časů moru a Smrt Jana Pavla II., zamýšlející se nad poslední cestou nejen významného člověka.

 

Programové tipy na představení festivalu DSB

„Doporučuji především štětínské představení SPARTAKUS. Láska za časů moru v režii Jakuba Skrzywanka, jednoho z nejzajímavějších polských režisérů mladé generace. Inscenace se dotýká LGBT+ tématu, které v Polsku budí značné kontroverze a také stavu tamní psychiatrie pro děti a mládež.“

Joanna Zdrada, Divadlo Radost